sobota 12. prosince 2009

Velké a možná ještě větší zlo

Včera jsem byl svými lidskými přáteli pozván na oslavu zrození jedné z nich. Je to takový zajímavý rituál. Hlavně jsem pochopil, že se při něm konzumuje alkohol ve velkém množství, což naštěstí pro mne nic neznamená.
Potkal jsem tam démona bolesti - Astarotha. Zval na sebe ženskou podobu, docela mě to překvapilo.
Vyprávěl mi o svých zílibách a ukazoval mi svoje znetvořené tělo.Minimálně 10 piercingů, masivní tetování na noze v oblasti kotnínu a achilovy šlachy, řezané tetování, vypálené ornamenty... Pro budoucnost se připravuje na rozříznutí jazyka a na Silvestra se nechá zevěsit na háky za svoji kůži.
Slyšel jsem od svého strýce, že tento démon nezná hranic a způsobuje svému okolí opravdu velkou bolest. Myslel jsem spíše na bolest duševní, ale jak se zdá, doba je jiná. lidé chtějí fyzickou bolest. Dobře, dostene se vám jí.
Astrath jednou svedl mladého muže, výrobce nožů, a ten aby zpestřil jejich sex, naházel do postele pár nožů.!

JEště že Bůh je mrtvej, jinak by ho to asi zabilo :D

pondělí 7. prosince 2009

opovrženy mnou a ztupeny čepelemi věčnosti

Právě jsem zde napsal 5000 znaků o své bolesti a pohaně a o hlouposti těch žen, které obdivuje a chtěl bych je pustit do svého srdce a ono se to vymazalo, jelikož nastala chyba.!!

Konec se blíží a bude to brzy. Sakra už na to.

pátek 4. prosince 2009

krásná víla či sličná elfka?

Včera jsem byl hostem předoslavy svátku Báry a Báry.
Na oslavě jsem se seznámil s krásnou vílou, která mne naprosto pohltila, jak svým zjevem, hlasem, krásou očí či zálibou v tetováních a Gaimanovy..

Jsem z ní unešen a pokud mne neodmítne, tak ji učiním velmi, velmi šťastnou. Už mi chybí vroucí náruč a něžné objetí. Vůně dívčích vlasů a těla po společné koupeli...

středa 2. prosince 2009

Hráč

Vylezu až nahoru a vezmu slunce do dlaní.
Co se stane se světem bez jeho lampičky?
Snad se ponoří do stínu celičký.
Dá mi malou chvilku soukromí
a já tě políbím, potají...

Vystup ze stínu, ukaž se mi lásko.
Nehraj si na schovku, moje malá krásko.
Přijď ke mě potají, dělej rámus jako hrom.
Zašeptám Ti, jak to milenci dělají.
Opřu Tě o rozkvetlý strom.
Tam sníme plod lásky a bez další otázky vykročíme do slunce západu.
Kde se ve mě bere tolik nápadů?

Pohladím tě po vlasech,
utřu tvoje slzy.
Nebudu tu planě mluvit,
o tom jak mě to mrzí.
Co začne taky skončí,
takový je běh věcí.
Někdo utíká, ale nestačí.
Bylo to hezké,
bylo to fajn.
Už se ze snu prober
a dál se životem hraj.
Dám ti všechno jen ne lásku.
Jsi jen obličej na obrázku.
Tak co, zvyšuješ sázku?

První smrt

každý den vám umožním nahlédnout pod svoji uměleckou kůži
Šel jsem nocí temnou,
potkal jsem bledou tvář.
Měla temný plášť a velkou kosu.
Právě jsem potkal vlastní smrt..
Co bude dál, já se ptám.
Jen se usměje a vezme mě kolem ramen,
její oči říkají: nic se neboj.
Jdu s ní a držím jí za ruku.
Odejdeme klidně, bez hluku..

Před branou Smrti zastavil mne muž,
usmíval se a podává mi nůž.
Stačí pár kapek krve a budu moci žít.
Ale potom věčné zatracení,
je to dobrý obchod.?
Teď mi to ale přijde vhod..

Šel jsem temnou uličkou,
potkal jsem se s kočičkou.
Pohled střídá pohled,
slovo dalo slovo..
Vedu si jí domů na mlíčko,
pojď sem, má holčičko.
Byla to krása, byla to slast.
Snad je plnoletá, snad to není past.

Klidně všechen čas světa...
Já poznal jsem za ta léta,
že brát není všechno.
Je třeba i dát a
Tobě se může zdát,
že dávám až moc.
Tak zbav se obav.
Připoutej mě k sobě.
Budeme spolu v této osamocené době.

Prolog

"Svoboda je vždy vykoupena litry krve občanů."

Dnes ke mě promluvil můj strýc Satan a sdělil mi, abych si založil blog.


Jmenuji se Gors Velen, v současné době se pohybuji v Praze, poslouchám lidská srdce, všechny ty tajné tužby, chtíče i zvrácenosti. Konec se blíží a vy nejste připraveni...

Třeba vám pomohu.