První smrt

každý den vám umožním nahlédnout pod svoji uměleckou kůži
Šel jsem nocí temnou,
potkal jsem bledou tvář.
Měla temný plášť a velkou kosu.
Právě jsem potkal vlastní smrt..
Co bude dál, já se ptám.
Jen se usměje a vezme mě kolem ramen,
její oči říkají: nic se neboj.
Jdu s ní a držím jí za ruku.
Odejdeme klidně, bez hluku..

Před branou Smrti zastavil mne muž,
usmíval se a podává mi nůž.
Stačí pár kapek krve a budu moci žít.
Ale potom věčné zatracení,
je to dobrý obchod.?
Teď mi to ale přijde vhod..

Šel jsem temnou uličkou,
potkal jsem se s kočičkou.
Pohled střídá pohled,
slovo dalo slovo..
Vedu si jí domů na mlíčko,
pojď sem, má holčičko.
Byla to krása, byla to slast.
Snad je plnoletá, snad to není past.

Klidně všechen čas světa...
Já poznal jsem za ta léta,
že brát není všechno.
Je třeba i dát a
Tobě se může zdát,
že dávám až moc.
Tak zbav se obav.
Připoutej mě k sobě.
Budeme spolu v této osamocené době.